Cesta k podnikání začíná pro každého jinak. Někdy je to kvůli naštvání se na současnou pozici, jindy potřeba odejít od nepříjemných šéfů. Zdeněk Podlezl se k podnikání v realitách dostal tak, že prodal firmu, ve které osmnáct let pracoval. V realitách začal působit v nejtěžší možné době, kdy probíhala takzvaná realitní krize. Možná ale i díky tomu je dnes velmi úspěšným makléřem, který si v práci dokonce našel životní partnerku. Jak zvládají rodinné podnikání, proč Zdeněk po několika měsících v realitách uvažoval, že skončí a jak se prodávají pozemky přes Skype? To vše se dozvíte v dnešním článku.
Zdeňku, vy jste s realitami začal dost nezvykle. Jak to tenkrát bylo?
Od roku 1993 do roku 2011 jsem pracoval v závodech na zpracování dřeva. V posledním zaměstnání nás zastihla krize a vedlo to až k prodeji závodu a s tím spojených nemovitostí.
Protože jsem neměl s podobným prodejem žádné zkušenosti, jako ředitel společnosti jsem oslovil různé realitní kanceláře, aby prodej realizovaly. Překvapením bylo už jen to, že ze tří oslovených místních kanceláří reagovaly pouze dvě. Navíc první zkušenost byla rovnou zklamáním. Makléř si objekt jen nafotil, stroze popsal a dalšího půl roku jsem o něm neslyšel. I bez zkušeností mi bylo jasné, že takhle by prodej areálu fungovat neměl.
Takže jste změnil makléře…
Přesně tak. Naštěstí se ozval makléř z RE/MAX – Jaroslav Rejman, dnes můj kolega z Chrudimi. Dal si práci s tím, jak vymyslet způsob prodeje, aby to bylo pro případné zájemce co nejzajímavější. Svým přístupem mě přesvědčil, že bude ten pravý, který to dokáže. Tenkrát jsem vlastně poprvé poznal, jak vypadá profesionální přístup makléře, který má o svoji práci opravdu zájem. Také se mu podařilo vše prodat a já tím pádem zůstal bez práce. Chvíli jsem uvažoval, co chci v životě dělat dál. A když po pár dalších měsících a telefonátech s Jardou přišla nabídka zkusit práci makléře, přišlo mi to jako zajímavá cesta.
Nebál jste se? Celý pracovní život jste byl zaměstnanec nebo jste vedl firmu…
Nebál jsem se. Mám rád výzvy a jen tak něco nevzdám. Ale nastoupil jsem do realit v tu téměř nejhorší dobu na prodej nemovitostí. Ceny šly dolů a majitelé měli pocit, že si šance na prodej znásobí nabídkou nemovitosti u vícero makléřů. Jenže stejně jako „víc proužků není víc Adidas“, tak i víc makléřů je u prodeje kontraproduktivní. Někdo si to nenechal vysvětlit, jiný to pochopil. Po prvním půl roce, kdy mi už docházely finanční rezervy, jsem toho chtěl nechat. Pak se to zlomilo, začala se mi zúročovat poctivá práce a každodenní kontakt s klienty. Nabral jsem také pár nemovitostí od majitelů, kteří se neúspěšně snažili prodat nemovitosti prostřednictvím několika makléřů a které jsem z tohoto důvodu předtím odmítnul.
Vy jste vážně odmítal v začátcích klienty?
Musel jsem, nebudu dělat něco, co od začátku nedává smysl. Jasně, první půl roku bylo vážně těžké období. Ale jsem moc rád, že jsem to nevzdal. Ani v předchozím zaměstnání jsem neznal spojení „to nejde“. No a moje trpělivost pak začala přinášet ovoce.
Dnes už je ale situace dost jiná a jste velmi úspěšný makléř. Kdybyste se měl ohlédnout, co z vaší práce vám přišlo jako hodně náročný úkol, který jste nakonec úspěšně zvládl – jaký by to byl?
Možná největším úspěchem byl prodej zemědělských pozemků na Vysočině, jejichž prodávajícím byl Čech, který emigroval do Kanady. Viděli jsme se jen přes Skype, a přesto jsme uskutečnili obchod za téměř 10 milionů. Na dálku. A vše fungovalo a všichni byli spokojeni.
Pracujete v týmu se svojí manželkou. To je také neobvyklé. Jak se to vlastně stalo?
Svou tehdy budoucí manželku jsem poprvé potkal v podnikatelském klubu Business Friends ve Svitavách. Já jsem v té době už vedl jako manažer kancelář ve Svitavách a hledal nové zajímavé lidi jako makléře do našeho týmu. Sešel jsem se s ní a vysvětlil jí, jak to u nás chodí, kolik si mohou makléři za svoji práci vydělat, ale i co pro to musí udělat. Ona se tehdy rozhodla jinak, pro konkurenční kancelář. Nakonec odtud ale po dvou letech odešla a nastoupila na vlastní žádost k nám do RE/MAX.
Funguje manželské podnikání?
Práci, kterou oba děláme, děláme rádi. Není šéf a podřízený, není rozdíl muž a žena. Je to spolupráce, jak v práci, tak i doma. Máme sice trochu rozdělené činnosti i obchodní případy, ale neřídíme se nějakými pravidly. Za klienty i na prohlídky jezdíme často společně. Je to obrovská výhoda, když jsme na to dva. Já jsem více technický a manželka se více zaměřuje na administrativu a design. Doplňujeme se. V loňském roce jsem byl kvůli plánované náročné operaci na zhruba 4 měsíce „vyřazen ze hry“. Pro manželku to bylo náročné období, ale díky ní jsme to zvládli. Já operaci a rekonvalescenci, a manželka rozjednané obchodní případy, rodinu a dojíždění za mnou do nemocnice nebo do lázní. Jsem jí velmi vděčný za péči a starost.
Když jste spolu celé dny, není to už tak trochu ponorka?
Ale vůbec ne! Práce makléřů nám umožňuje si čas organizovat podle potřeb. Když potřebujeme pracovat, tak pracujeme. Pokud si potřebujeme odpočinout, jedeme na dovolenou. Velmi často ale spojujeme pracovní činnost s odpočinkem nebo zábavou. Cestou na nemovitost se zastavíme v naší oblíbené kavárně, nebo se cestou na odpočinkový wellness zastavíme u klientů podepsat smlouvy. Všechno se dá, když má druhá strana pro vaší práci pochopení. I protože ji zná. Svoboda v podnikání je krásná, ale musí se s tím umět pracovat. Jinak se ráda změní v nicnedělání, prokrastinaci a zabitý den ničím a vším.
